Autorka: Kazma
Noční Kesčenko. Jedenáct tisíc obyvatel, šest koček a dvě popelnice. Dívám se na něj z vrcholku kopce, dnes do něj ještě nevstoupím; až kolem půlnoci je ten správný čas, kdy by se měl někdo jako já vracet. Šamani nejsou zrovna moc silní při západu slunce. Těším se na Darju a Dimitrije. Dimitrij Vlkov. Bývalý lovec, dnes vlkodlak. Když jsem Kesčenko opouštěla naposled, ještě úplně se s novými životními hodnotami nepopasoval, pochybuju, že je to teď jiné.
Tak se do toho dáme. Mezi 5. a 7. říjnem proběhl v Zábřehu na Moravě třetí ročník larpu Úsvit časů. Pod taktovkou organizace Thilisar (dodali prostory, povolení od města a příběh) a skupiny Stíny temné pověsti (dělali pravidla, herní reálie a dodávali světu funkčnost).
Úsvit by se dal jednoduše popsat jako kombinace Van Hellsinga a Underworldu. Až neskutečně silní vlkodlaci, distingovaní upíři a pánbíčkářští lovci. Ti všichni uvěznění v ruském městečku Kesčenko plném armády. Každá ze zúčastněných stran měla jednoduchý systém vedení. Vůdce, zástupce vůdce (rekrutováni z řad hráčů) a rádce (z řad organizátorů). Rádci byli koordinátoři děje, velmi špatně informovaní koordinátoři děje.
Když jsem se naposledy zmiňovala o Kesčenku, tak na odchodu ztama. Také jsem psala, že se vrátím. Asi půjdu pěšky. Z Berlína do Ruska by mi to mohlo trvat…
Chvilku to zabralo. Ale ani vlakové spoje nezabránily tomu, aby se v pátek večer nesjelo do Zábřehu několik desítek lidí, nejenom s úmyslem si zahrát, ale i za pomoci NERF pistolí a mečů vyřešit spory, které se objevily během larpové sezóny.
Tohle se seběhlo až příliš rychle. Do Kesčenka jsem dorazila začátkem podzimu. Všechno je špatně. Armáda obsadila město. Místo vlkodlaků vidíte hladové toulavé psy. Upíři vám splývají se zdí. Lovce neuvidíte, dokud vám ze zadu nepřiloží zbraň k hlavě. Všude je armáda. Žádný z našich kontaktů v ruské vládě tomu nezabránil
Navazovalo se na loňský ročník. Tehdy byl o dlažbu náměstí rozbit kámen neobyčejné moci schopný změnit lidi v nadlidi, jenže ty kousíčky uklidil někdo nepovolaný. Armádu zaujala moc, která z náměstí vytryskla. Obsadila jej. Zkuste se pak jednoduše pohybovat po městě, jehož hlavní spojovací tepna je kontrolována lidmi s příliš nervózními prsty na spouštích zbraní.
Systém hry je jednoduchý. Obcházet herní bary, vybírat výpalné, kupovat zbraně, nenechat se chytit, zabít a hlavně hrát si. Protože kdo si hraje, nezlobí, ale bude pozloben.
Darja je mrtvá, zůstal mi po ní pes se stejnou aurou, jako měla ona. Má drahá Hyfer Ivanovno. Slibuji, že tě budu chránit.
Než jsem ztadyma odjela poprvé, změnila jsem jednoho lovce na vlkodlaka. Dimitriji Vlkove, řekni mi, jak se ti zatraceně podařilo během dvou měsíců tvé nové existence stát vůdcem smečky?!
Tak jsem se nedozvěděla nic rozumného, až na to, že jsem teď jeho nový zástupce, no budiž.
Ve městě se objevilo větší množství upírů. Musím se s nimi setkat, mají základnu blízko nás.
Zadařilo se. Uriel van Wright. Čerstvě jmenovaný prince pro část východní Evropy. Prý si jen něco zařídí a bude pokračovat do Rumunska, kde se pro něj již připravuje nové sídlo. Potkali jsme se v minulosti jen jednou a i to nám stačilo, tak snad podruhé nás okolnosti nedonutí rozejít ve zlém.
Za loňskou nejúspěšnější akci považují někteří lidé sjednocení upírů a vlkodlaků. Letos to úspěšně navázalo. I když někteří vlkodlaci reptali – tam ale stačilo zvýšit prestiž, pochválit, nebo zvednout o level, když ani to nepomohlo, tak rozumně promluvit do duše.
S lovci už to bylo trochu těžší, ale tam též stačila rozumná domluva. Ono – když vám někdo přiloží pistoli zezadu na temeno, je lepší s ním mluvit s hlubokým, opravdu hlubokým respektem, a pak všem tvrdit, že jste byli nad věcí.
Dostala se ke mně spousta odpovědí, ale většina stejně pořád chybí. Armáda sem přišla kvůli energii, která se uvolnila z Kamene, když dopadl na dlažbu.
Blázni, začali ty kousky lepit dohromady. Jako bych všem vlkodlakům nekladla na srdce, ať je uklidí. Teď je uklízí armáda. A nejenom my a upíři, ale i lovci mají podezření, že tohle dopadne hodně špatně. Začínám mít hodně nepříjemný pocit, že jestli se něco nestane, dalších nocí již moc neuvidím.
Hrdinové Ruské Federace.
Smekám. Atmosféra byla fakt úžasná. Armáda opravdu zkazila všechno, kde se objevila. Myslím tím dohodování příměří. Obchody s mafií. Questy. Klidnou procházku městem, i pobyt na jednotlivých frakcovních základnách, přičemž na tyto razie má nejeden z nás silné vzpomínky. Pro příklad dokládám, co udělalo vedení vlkodlačí frakce, když se od spěšného posla dozvěděli, co se na ně žene. Hrdinsky se zabarikádovali za dveřmi a nevylezli ještě chvíli potom, co bylo nebezpečí úspěšně zažehnáno.
Pod nosem se jim motají problémy a oni myslí na ples. Kesčenská společnost mě opravdu nepřestává udivovat. Ale co už, jsem zvána a pár hodin společenskosti ještě nikdy nikoho nezabilo. Doufám, že nebudu první.
Ples byl opravdu prvotřídní. Za plus považuji to, že chyběly stříbrné příbory, neboť by se pak několik zúčastněných mohlo dopustit společenského faux pas. Stříbro stříbrem zůstane. A vlkodlak taky.
Tančila jsem s vlkodlaky, upíry i lovci. Nakonec to nedopadlo tak katastrofálně, i když já a parket, to nejsou položky, které by se vídaly tak často. Jeden by skoro zapomněl, že tam venku se bojuje.
Což mi připomíná: plesu se účastnil vůdce upírů Uriel van Wright a já, jako zástupce vůdce vlkodlaků. Vůdce vlkodlaků, Dimitrij Vlkov, společně s upíří harpyjí (takhle říkají upíři zástupcům svých princů) Markusem von Ravennem. Nevím, proč jsem se o něm nezmínila dříve. Připadá mi, jako bych jej odněkud znala, jako bych jej viděla celkem nedávno… ale dost teorií.
Pijavky po plese?
Rozdělení velitelů frakcí od svých „podřízených“ mohl být skutečně chytrý tah, jak se zbavit míru mezi upíry a vlkodlaky. Škoda jen, že hráč Markuse byl příliš paranoidní a hráč Dimitrije příliš nedůvěřivý. Tímto se omlouváme všem organizátorům, kteří pravděpodobně doufali, že si užijí pořádnou hádku a chaos.
Na takovýhle šoky už fakticky nemám věk. Tak nejdřív mír, uhlazené chování, pak prásk, na slovíčko s mafií, že je mezi námi zrádce. Znáš to pořekadlo o tom, jak neštěstí nechodí nikdy samo, ale v páru? Stupidní armádní velitel. Mozek vychlastaný vodkou! On ten Kámen použil! Sáhnul na nestabilní moc, která mu doslova překroutila charakter, i tělo. Místo slabých lidských schránek, tady máme dva a půl metrové bestie. Upřímně – nic, s čím by si průměrně zdatná krinoforma nedokázala poradit, ale tak nebo tak, situace se musí okamžitě vyřešit.
Nakonec se nám všem podařilo hrdinsky proplížit do závěrečné bitvy se slušným množstvím střelných zbraní, třaskavin a šíleným nápadem. Všichni tam vtrhneme, pozabíjíme je a uprchneme ve vojenské helikoptéře. A ještě mezi tím stihneme ukořistit ten znovuseskládaný Kámen.
Bez lovců by to bylo mnohem složitější. Jejich oživování a léčení nám přišlo značně ku prospěchu. Ovšem i závěrečná bitva má svůj konec, stejně jako víkend strávený v neexistujícím málem městečku poblíž hranic s Ukrajinou.
Díky Thilisaru, díky Stínům Temné pověsti. Díky všem anonymním vojákům, lovcům, upírům a vlkodlakům, díky za všechno, co se dokázalo stát. Díky za to, že bylo o čem psát.
Dva týdny po událostech
Konečně mám čas psát. Když jsem se před dvěma týdny zmínila, že se situace musí řešit, netušila jsem, jaký nabere obrat. Po nejedné hádce jsme dali dohromady všechny upíry, vlkodlaky a lovce z okolí a vtrhli do armádního komplexu. Nikdo nezůstal naživu. Na naší straně pár padlých bylo, ale jen velice zanedbatelný počet oproti tomu, co se válelo všude po zemi. Takhle to dopadá, když se lidé zahrávají s energií, které nerozumějí.
Kamene se zmocnil Markus a společně s ostatními upíry a vlkodlaky vyrazil k transportní helikoptéře. Já taky. Podle předchozí domluvy jsme sebou vzali vůdce lovecké frakce. Těsně před tím než nastoupil, nám konečně došlo, o co mu celou dobu šlo. Před námi výbušniny nezakryl. Paralyzován upířími pohledy zůstal stát na zemi, zatímco my jsme se pomalu odlepili od země.
Pak si to již přesně nepamatuji. Nejdřív bylo vše v pořádku, pak něco bouchlo a … Jako vlkodlačí šaman znám astrální svět a vím, co dokáže. Něco mě do něj vtáhlo. Mě a sedm dalších. Byl to Mordred, teda Markus, no prostě ten. Ten kříženec upíra a vlkodlaka, který před dvěmi měsíci roztříštil kámen moci, aby nemohl být zneužit.
Astrálem jsme nešli příliš dlouho, ale i to stačilo na to, abychom se dostali z Kesčenka a jeho okolí.
Mezi zachráněnými byl princ van Wright, jeho choť, Dimitrij Vlkov, já, dvě další upírky a jeden upír.
Vydali jsme se do Rumunska, kam měli původně upíři namířeno. Markus to málem nezvládl. Nevím, jak to dokázal, ale nikdo nepoznal, že jej během bojů o pevnost zasáhl náboj z RPG. Nikdo neví, co s ním teď bude. Byl uložen k dočasné stázi, než se všechna jeho zranění sama od sebe vyléčí, pak se uvidí.
Dozvěděla jsem se, co se stalo. Raketa lovců zkrátila helikoptéře let ke hvězdám. Ti, co nevzal Markus s sebou, spadli, ale většina z nich přežila. Prý i následnou loveckou čistku. Ještě nevím, jak úplně přesně se co seběhlo, pár upírů a vlkodlaků sem s Kesčenka dorazilo. Někteří tam zůstali a zbytek, pokud nezemřel, se rozeběhl po světě. Nechť je jim Matka Země nakloněna, ať už jsou, kde chtějí. Škoda, že nikdo neví, co se stalo s Hyfer Ivanovou.
S Dimitrijem jsme se rozhodli dát dohromady novou smečku, smečku, která by dokázala spolupracovat s upíry. Když chcete změnit svět, musíte začít s málem a klidně i několikrát, je-li to nutné. Začínáme napodruhé. Věřím, že časem, za dvě stě, tři sta, možná i více let budou žít upíři i vlkodlaci v míru. Uvidíme. Mé povinnosti mě už volají. Musím jít. Život na nikoho nepočká. Je zase čas, čas měnit Budoucnost.
DISKUSE:
Entony Skřet: Hm musím říct že jako pro zavilého příznivce Vlkodlaku je pro mně těžké číst o tak strašném pádu.. 😛 Spojit se s upíry.. pomáhat šampionům Wirmu… zaprodat ty nejposvátnější tradice Werevolfů… Ou Ubohá matka země 🙁
No a jinak upřímnou soustrast …. 😀 Podle WoD by po vás teď měli jít všichni likani v touze tuhle pohanu smazat 😀 😉
Ale čítám že v tomhle herním světe je spojování upíru s vlkodlaky a dokonce jejich křížení naprosto běžné a v pořádku? 🙂
Takže šťastný život mimo dosah ruské armády 😀Matěj Azhug Škývara: Spojil jsem se s upíry a jsem na to hrdý !! 😀
Ivo Bonhart Nepeřil: Entony: Ten svět měl prostě imho vlasntí fungování a zákony, z WoD tam bylo pouze to, co jsme tam záměrně dali. 🙂
Míru upírů s vlkodlaky technicky bránilo prostě jenom to, že byli vždycky v podstatě protipól, ale nic na tak hluboké bázi jako ve WoD (tuhle část vnímej spíš jako Underworld třeba). Křížení běžné nebylo, respektive vztahy přímo žádný „zákon“ nezakazoval, ale přišlo spíš na dobu / okolnosti…děti spolu ale nikdy mít nemohli, jediná výjimka z tohoto faktu jsem byl historicky já, kde se to prostě „nějak“ stalo (mělo to i odůvodnění, skutečně jsem byl ale jediný exemplář a opět se na to dá dívat spíše z pohledu Underworldu…jen hlavní roli nehrála čirá genetika, tvořila jen část „problému“). 🙂Milada Kazma Škývarová: Entony: Kdyby to napsal upír a tvrdil, že se spojili z vlkodlaky, díval by ses na to stejně? ;D
Honza Loki Nedkov: Ono – když vám někdo přiloží pistoli zezadu na temeno, je lepší s ním mluvit s hlubokým, opravdu hlubokým respektem, a pak všem tvrdit, že jste byli nad věcí. 😀 moje práce 🙂
Entony Skřet: Kazma: jj díval.. páč by tam pořád byli vlkodlaci kolaborující s upíry 😀 jen by se změnil vypravěč 😀
