Sci-fi a fantasy… proč čteme to, co čteme?
Vložil/a: Jutwen | V kategorii: Úvahy a zamyšlení |
Autor: Entony
Co nacházíme poutavého na pro většinovou veřejnost údajně pokleslém žánru? Co je na fantasy tak lákavého?
Snad jistá naivita a jednoduchost světů? Koho by nelákalo pro jednou vidět jasně „dobro“ a „zlo“ oddělené, postavené proti sobě ve zřetelném kontrastu. Moci se ztotožnit s jednou stranou a nehloubat nad oprávněností postojů.
Vždyť je to tak jednoduché, tam je dobro a musí vyhrát a tam je zlo, které musí být poraženo. Žádná rozporuplná poselství a nutnost přemýšlet, s kým se máme identifikovat. Osamělý hrdina s mečem či magickou holí v ruce odvážně a vítězně čelí nejstrašnějším netvorům či proradným zrádcům. Nese nám poselství, že má smysl usilovat o to být dobrý.
Vzpomeňme na statečného barbara Conana, jenž problémy světa řeší přímo a rychle údery svého meče a nezatěžuje se pochybami, zdali jeho nepřátelé nemají náhodou pravdu.
Vzpomeňme moudrého mága Kedrigerna a jeho ženu Princeznu, kteří vyrážejí bez váhání na daleké cesty, aby sejmuli prokletí z trpících.
To je to, co ve skutečném světě nikde nenajdeme a z čeho již dávno sci-fi vyrostla.
Jako zatvrzelý knihomol, čtenář jak sci-fi, tak fantasy se ptám, zda je to dobře nebo špatně?
Nechybí nám ve vědecké fantastice tento naivní pohled? A kdy a kde byl tento postoj ztracen?
Snad v době 2. světové války, kdy se v záři jaderných výbuchů ukázalo, že všechna ta kouzelná technika popisovaná v románech není jen pohádkou, ale realitou, čekající za rohem, aby nás všechny sežehla ničivým plamenem?
Snad byla naivita ztracena, když se ukázalo, že předpovězené divy technologií tak, jak přecházely ze snu do reality, nás neučiní šťastnějšími?
Science fiction nás mnohdy nutí se zamýšlet nad důsledky svých činů, ukazuje, že i tam, kde je zdánlivé zlo, se skrývá dobro a za tváří všeobjímajícího dobra se skrývá nekonečná temnota a zmar.
Říká se, že smyslem sci-fi je přinášet pocit údivu… Mnohým dílům se to daří. A k vytváření pocitu údivu patří i zpochybnění toho, co považujeme za normální běžné, patří k němu hledání nových možností a pohledu na věc. To je to, co mne přitahuje na vědecko-fantastické literatuře a co mi schází ve fantasy.
Čtu rád oba žánry a nechci říkat, který je lepší nebo horší. Oba se doplňují a v obou můžeme najít ať už pobavení, nebo poučení a příklady k následování.
Záleží jen na nás, zda a co si najdeme.
Každopádně, abych se přidržel své skřetí pověsti: Hrrrrr na všechny ničemy co nám zdražují knížky… sežerme je zaživa!
A dle příkladu ze světa vědecké fantazie hledejme způsob, jak snahy o naše „zblbnutí“ neutralizovat. Vždyť v tomto případě stojí technika při nás.
Kdo by dnes již neslyšel o e-papíru či elektronických knihách?
DISKUSE:
Ivo Bonhart Nepeřil: Jenom bych doplnil, že dnes už i spousta fantasy je velice komplikovaná a zdaleka ne černobílá (i když v dobách dřívějších tomu tak dost možná skutečně bylo). Vpravdě právě ty „komplikované“ knihy jsou ty, co mám tak rád a to jsem mnohem víc příznivcem fantasy než scifi (to prakticky nečtu, s výjimkou Duny). 🙂Ivo Bonhart Nepeřil: Pardon, ještě samozřejmě Star Wars. O:-)
Zuzana Lament Kocurková: Ano, dnes už je fantasy většinou komplikovanější, takže ani tak njejde o pevné hranice mezi dobrem a zlem, jako spíš o to, že v těch světech ještě něco znamená inteligence, síla a čest. Svému nepříteli se tam můžeme postavit osobně, a dokonce ho můžeme pomocí výše zmíněných atributů zničit. Což je v době, kdy bojujeme s anonymními úřady a nezničitelnou hydrou vlád a korporací, které nás vysávají naprosto bezostyšně, velká úleva… Ach, moci donutit ty, kteří z nás mají jen dojnou krávu, třást se na kolenou…
Kačenka Mad Novotná: Ve fantasy je kontrast dobra a zla klíčový prvek. Fantasy je kolébkou zlých, prohnilých národů, jako jsou skřeti. Pokud by nám např. Tolkien neustále nepodsouval, jak jsou jeho hrdinové čistí a spravedliví a skřeti hnusní a zlí, musel by zabřednout do politiky, namísto unášení se „pohádkovým“ světem. Krásně je to vidět na Game of Thrones. Žádný z národů tam nemusí být nekonečně zlý, aby se navzájem nenáviděly. Pokud chcete psát kvalitní fantasy, musíte ho zasadit do funkčního světa, a tak vztahy a situaci v nich nějak vysvětlit a popsat.
Žádná bytost v reálném, ani vymyšleném světě by nebyla nekonečně zlá, pokud by byla součástí národa, protože je to prostě nevýhodné pro život.
Pokud máme v literatuře nebo filmu fandit hrdinovi, musíme mít pro to důvod. Takže většinou zabíjí z nutnosti, když bojuje proti odosobněnému zlu.Sci-fi je od tohoto oproštěno z toho důvodu, že je to svět, ve kterém pro všechno existuje logické vysvětlení, a tak většinou není odosobněné zlo potřeba (i když leckdy pseudovědecké). V tom je mi sympatické. Myslím, že je žánr scifi nekonečný, jen se autoři nesmí nechat svázat klišé typu „pokud tam nejsou létací auta a roboti není to scifi“ a doufám, že nás budou pořád udivovat svými úžasnými světy.
Sorry, nesnažila jsem se to nijak utřídit, je to volný tok mých myšlenek.
Ivo Olórin Michal: Přesně jak píše Bonhart, časy jednoduché fantasy z dob Sword and Sorcery už jsou dávno pryč. Ne že by si člověk pro oddech takovou knížku už nepřečetl, ale ač to mnozí stále odmítají pochopit, fantasy jako žánr již z valné většiny dospěl, stejně jako to Entony píše o Sci-Fi. Navíc sice v menšině, ale vážná témata a složitost se fantasy nikdy nevyhýbaly, jen si přečtěte nějaký kvalitní sborník.
Kontrast dobra a zla vůbec není klíčový prvek. Klíčový prvek obou subžánrů „obecné fikce“ je totiž svět, který funguje stejně jako náš, jen jsou v něm za pomoci fantasie, kouzel a/nebo vědy simulovány situace, jaké jsme sice na vlastní kůži nezažili, ale dokážeme si je na základě logických asociací velice živě představit.
Rovnítko „fantasy=jednoduchost a vyhraněné morální postoje“ rozhodně neplatí. Jak fantasy, tak Sci-Fi mohou obsánout celou ohromnou šíři lidské fantasie a také to tak dělají.Alena Kalmiel Nekvapilová: Neřekla bych, že je to pro veřejnost pokleslý žánr. Dneska už se literatura nevnímá a nerozděluje jako v době, kdy vznikaly první detektivky… většinová veřejnost uznává to, co ji baví.
