Na Proklatě dobré kuře jsem šla se smíšenými pocity. Hry z více či méně vzdálené budoucnosti obvykle zahrnují spoustu více či méně (a pro mě většinou bohužel méně) uvěřitelných vynálezů či faktů, které mě ruší při prožívání děje. Kuře nic takového neobsahovalo, za což uděluji první trpaslíky. Za poměrně jednoduchý příběh založený především na rozhodování mezi morálním, etickým a výhodným.
„Cože?“ Vedoucí s telefonem u ucha nervózně přechází místností. Když zavěsí, vypadá znepokojeně a vítězoslavně zároveň.
„Je to pravda. Právě to potvrdili z tiskové agentury.“
Mluvčí Fergusson Food Company rozčileně vyskakuje ze židle.
Další trpaslíky získává larp za poměrně vysokou věrohodnost prostředí. Hrajete novináře a skutečně jím jste – můžete si připadat důležitě, investigativně, vystresovaně nebo správně žurnalisticko-cynicky. Máte přátelského šéfa a tvrdou produkční, kterou zajímá jen schéma vysílání. Setkáte se se sebestřednou „hérečkou“ a sympatickým, nicméně naprosto neužitečným tiskovým mluvčím, který přestože hovoří, nic neříká. A pak je tam ctižádostivý kolega a tajemný komorník. A poskok.
„Navrhuju, aby se mnou pořad místo Pauly moderovala Jennifer,“ říká Roger a vedoucí oddělení pokyvuje hlavou.
„Dobrý nápad… ty, Paulo, běž zatím sestříhat tohle video,“ posílá mě šéf definitivně z kola ven.
Zuřím. Sice jen v duchu, ale o to víc. Vztekle odcházím – rozhodnutá, že jim ještě ukážu…
Velkého trpaslíka si Kuře zaslouží za dynamický, odsýpající a výborně, přestože ne nijak překvapivě, vygradovaný příběh. Ať už jsou vaše úmysly jakékoli a zaměříte se na cokoli, pořád máte co dělat. Můžete bránit dobré jméno svého zaměstnavatele či přítele, můžete řešit svůj opravdový vztah k němu. Nebo se můžete vykašlat na nějakou morálku a přemýšlet, jak z toho vytřískat co nejvíc. Nedokážu přesně rozlišit, co byla invence hráčů a co definované hrou, ale působilo to víc než dobře.
„To je v háji. Jestli je to pravda a my to zveřejníme, máš Pulitzerovou cenu jistou a já se můžu jít zahrabat. Sakra.“
Nechápavě zírám na Rogera. Asi se zbláznil. Samozřejmě, že je to podvrh. Jestli to půjde ven, může se jít zahrabat můj strýček a na další politickou kariéru zapomenout.
Proklatě dobré kuře vás nenechá ani na chviličku na pokoji. Role jsou dostatečně kontrastní a tudíž i zábavné, i když největší zodpovědnost leží na hráčích a jejich ochotě vyhledávat konflikty, protože s nich je larp založen. Jednoho a půl trpaslíka strhávám za menší provázanost postav. Vzhledem k tomu, že se v redakci i mimo ni známe už delší dobu, jsou na místě spíše rozvinuté vztahy a společná minulost, která leccos ovlivní v příběhu samém.
„Pusťte to do vysílání! Okamžitě!“
Všichni vyskakují ze svých míst a hledí jedním směrem.
Křečovitě zatínám prsty do opěradla židle.
Pozdě.
Poslední trpaslíky dávám za mrazení v zádech a celkově silný dojem, který na mě larp zanechal. Možná proto, že jsem příliš naivní a nezkušená. Ale možná i proto, že jsem před takovým rozhodnutím (nejen jako budoucí novinářka) už byla a (nejen jako budoucí novinářka) ještě budu. Jistě, že je co zlepšovat, ale stejně se mi vrací mé vegetariánské sklony a kolem KFC budu ještě dlouho chodit obloukem.
Celkově dávám jedenáct a půl trpaslíka ze třinácti.
