Piráti, vzducholodě a dvacet šestistěnných kostek (druhá část)
Vložil/a: admin | V kategorii: Recenze, Steampunk |
Převzato s laskavým svolením autorky Balů ze stránky: Nebe plné vzducholodí
Posádka Paluby měla sice ten měsíc hrát v Nové Tortuze ještě na několika místech, ale po debaklu U Nafouklého prasete se na milé herecké uskupení začala snášet jedna rána za druhou. Odmítnutí stíhalo odmítnutí, a kapitán začal brzy zahánět špatnou náladu a zjitřenou ješitnost ginem. Nedělal nic, než že se poflakoval po přístavních hospodách, a proto svou posádku velmi překvapil, když se jednou nad ránem vpotácel zpátky na palubu a v patách mu kráčeli dva cizinci.
Na úctyhodném gentlemanu v perfektně padnoucím obleku ještě nebylo nic zas až tak zvláštního – snad jen to, že dobrovolně vstoupil na prkna pirátské lodi. Co tu dělala éterická dáma v bílé róbě, která ho doprovázela, to si nikdo z posádky nedokázal vůbec představit.
Ukázalo se, že neznámý muž potřebuje dopravit do hlavního sídla jistého novobeduínského kmene. Dáma je za jeho cestu ochotna zaplatit. Dobře zaplatit.
V pokračování našeho příběhu, odehraného v Mephitu při zkoušení hry Airship Pirates, zaležené na fikčním světě tvořeném dílem kapely Abney Park, se konečně ocitáme na palubě pohybující se vzducholodi. Je tu celá posádka, tedy minimálně padesát osob, podle velikosti vzducholodi občas i více (hráči samozřejmě hrají jen některé z nich, zbytek jsou nehráčské postavy, tedy CP/NPC). Ve chvíli, kdy se řeší určitá technická záležitost, týká se pouze té postavy, do jejíž „pravomoci“ spadá. Příkladem může být například samotný let – na ten si hází pilot. Na opravy pak mechanik, v případě přepadení a střelby zbrojmistr, a tak dále. Byť to je možná logické, přeci jen to trhá příběh na několik částí, a postavy, jichž se zrovna děj netýká, nijak nemohou ovlivnit to, co se v té chvíli ve hře děje.
V novobeduínském táboře se naši herci i přes jazykovou bariéru brzy dozvěděli, že osadu sužuje jakási obrovská bestie, zvíře, které pozabíjelo či těžce zranilo desítky vesnických bojovníků. Podařilo se jim vymámit z místních obyvatel jediný dieselový náklaďák široko daleko a v doprovodu dvou bojeschopných mladíků vyrazili na lov – jak se nakonec ukázalo, kořist vypadala jako jakýsi zmutovaný šavlozubý tygr.
Příručka pravidel má tři části – první zahrnuje systém a herní mechaniky, druhá svět, ve kterém se hra odehrává, a třetí je určena pro vypravěče. Součástí této poslední části je mimo jiné i bestiář (Airships, Vehicles and Beasts), ve kterém je představena řada zajímavých potvor, které je ve světě Airship Pirates možné potkat.
O soubojových mechanismech se tu nebudu rozepisovat a raději odkážu na jejich stručné shrnutí v recenzi na stránkách Strange Assemby. Co se však týče zranění a životů, je to jednoduché: Postavy mají „kostky životů“ (v každé kostce jsou dva) – čtyři kostky šedé, do kterých by se člověk neměl dostat, aby neriskoval zranění, vyřazení či smrt, a dvě až čtrnáct kostek bezpostihových.
S každým dalším pozdějším převyprávěním onoho památného souboje, kdy se tři herci postavili desetimetrovému supícímu kolosu s ostrými zahnutými kly, ze kterých kapaly jedovaté sliny, vyznělo celých těch několik dlouhých minut trochu jinak (a samozřejmě, jak šel čas, bylo zvíře čím dál tím větší, náklaďák čím dál tím rozpadlejší, a skutky pirátů čím dál tím chrabřejší). Ať už se ale na těch prašných pláních přihodilo tehdy cokoli, tygr byl skolen, náklaďák vrácen jen s drobnými škrábanci, a tři hrdinové se mohli navrátit k vzducholodi. Vyzvedli svého džentlemanského pasažéra a Paluba vyrazla zpátky k domovu.
To by ale bylo příliš jednoduché. Pirátů je mnoho, peněz málo, a posádky jiných vzducholodí se násilí neštítí.
„Nebezpečí na pravoboku!“
Souboje vzducholodí jsou jednou ze stěžejních mechanik celé hry, a vlastně si myslím, že kdyby se v nich někdo zhlédl, dalo by se celé dobrodružství pojmout jako takový polovyprávěcí wargame. Hromadné souboje vzdušných plavidel probíhají po kolech – v každém kole si hází tří postavy: Kapitán na morálku posádky, zbrojmistr na palební sílu a pilot na úhybové manévry (a opět… ostatní postavy nemají, čím k příběhu přispět). Vypravěč s hráčem kapitána počítají na obou stranách morálku posádky, počet umírajících lidí (nezapomeňte, že vám tam někde pobíhá padesát CP!) a poškození vzducholodi. Samostatný boj jednoho na jednoho nastane až ve chvíli, kdy piráti zahákují a vniknou na palubu.
Náš příběh byl v tomto okamžiku už téměř u konce a souboj vzducholodí jsme si jen zkoušeli na ukázku toho, co všechno lze v Airship Pirates dělat. Z jiných mechanik by ještě stálo za to zmínit fatepool – tedy automatické úspěchy, které můžete přičítat k hodům – a poněkud obskurní pravidlo „Úžasné!“. Spočívá v tom, že když se něco někomu povede natolik, že spoluhráči neorganizovaně vyhrknou údivem, ideálně zvolají všichni naráz „Úžasné!“, měl by to vypravěč náležitě ohodnotit. Netřeba snad říkat, že toto pravidlo jsme při hraní nevyužili ani jednou…
Co říci závěrem? Na to, že se jednalo o jednorázovou hru s neznámými (a na mě dost složitými) pravidly, jsem si jí velice užila. Setting hry i atmosféra jsou velmi pěkné a steampunkových prvků se tam najde celá řada, ať už se rozhodnete hrát za postavu z jakékoli části fikčního světa představeného v knize.
Na druhou stranu je hra – na můj vkus – až příliš, pro nedostatek lepšího výrazu, individualistická. Trhá hráče do jednotlivých příběhových linií, byť velmi krátkodobých, neumožňuje jim příběh více ovlivňovat (snad jen fatepoolem, a to je velmi slabý odvar) a nijak nepracuje s tak oblíbeným „er-pé“. Navíc se v ní vyskytuje opravdu hodně kostek, které téměř neustále přichází ke slovu.
Ale já nemám ráda kostky, nemám ráda strategické boje a k srdci mi nikdy nepřirostl ani wargaming, takže v tomto směru asi nepatřím do té nejvhodnější cílové skupiny. A také mi vadí „obšlehnutí“ Neoviktoriáni, kteří jako by z oka vypadli Neoviktoriánům Neala Stephensona, o života v uzavřených městech po (parní?) kolečkové brusle (až na to, že jsou podstatně zjednodušení).
Chcete-li si však zahrát vskutku steampunkovou hru, se vším, co k vizuálnímu steampunku patří, pak jsou Airship Pirates určitě místem, kde začít.
