Film, na který jsem se těšila víc, než na premiéru Hobita. Film, od něhož jsem si slibovala změnu pohledu veřejnosti na „ty divný lidi, co dělají ty larpy“ (většinou řečeno s lehce přezíravým úsměvem). Film, jenž mě probudil ze zimního spánku. Dočkala jsem se příjemného překvapení, ale i zklamání.
Diváci v kině neuslyší komentář, kterým byl film uveden. K jejich škodě. Doteď nevím, zda to bylo záměrné, nebo kouzlo nechtěného, ale číst před sálem plným larpařů definici larpu… bylo v tom zkrátka něco monty-pythonovského.
Projektu Systém jsem se zatím nezúčastnila, ale film o larpu, odehrávajícího se v totalitě, mě nalomil ihned se přihlásit na nejbližší termín. Je tam všechno – láska, slzy, zrada, odpuštění a úleva. Z tváře hlavní hrdinky bylo to poslední tak jasně čitelné, že už jen kvůli silné katarzi stojí za to všechno vytrpět až dokonce.
Největší zklamání mi přinesly závěrečné titulky, respektive scény z filmu, promítané souběžně s nimi. Jestliže půjdete na PP se svými nelarpovými známými, včas odejděte z kina. Mám dojem (a myslím, že nejsem jediná), že se nálepky „hloupé, naivní děti“ ani po filmu pana Menšla nezbavíme.
Fotografie a další informace: www.film5pravidel.cz