FANTAZEEN

Uhání lesem, stromy se míhají kolem.
Těžký dech a pocit trhaných plic…
To vše pomíjí. Náraz ji sráží k zemi, bolest vystřeluje ze zad v plamenech agonie.
Šílená bolestí, stočená v klubíčku, tesáky zatíná do země a z očí kanou slzy hrůzy.

„Konečně, dostali jsme další z těch bestii.“
„Dobrá muška, Meldo.“
„Bude zase větší klid a bezpečí v našich domovech.“

Zaslechla veselý hlas těsně předtím než se jí ostrý nůž zabořil pod čelisti a v zášlehu bolesti přetnul poslední nit života.

Z příšeří vzdálených křoví zasvítí rudé oči ztemnělé nenávistí a zoufalstvím.
Tam umírá jeho smysl života, láska na kterou nezapomene po zbytek krátkého krví naplněného života.

Než nadejde úsvit znova vzplanou plameny na střechách domů a svým žárem budou živit nenávist v srdcích…

A věčný koloběh se opakuje, smrt za smrt, zoufalství za zoufalství… pokrok jde dál…

Z nebes plameny prší
a živí závidí mrtvým.
O bože milosti plný
pošli mi kulku či paprsku ostří.

DISKUSE:
Ivo Olórin Michal: Trocha optimismu?

Entony Skřet: ta tam je.. víc než dost… smrt si nakonec vezme každeho bez rozdílu

Kačenka Mad Novotná: Me like dat!

Vanda D. Říhová: Hele, rozšiř to Nenávidím, když není další sousto oblíbené pochoutky

Entony Skřet: počky jaké rozšiř? to pokrčování nemá… a nadešel den tisíce sluncí a byl konec..zazvonil zvonec a pohádky byl konec… v záblescích nukleárních explozí

Vanda D. Říhová: Kušuj Vždycky to má pokračování Můžeš si vymyslet báječné podsvětí Pekelná muka…bla bla bla

Entony Skřet: ‎:-D no jo no.. uznávám pěkná pohadka s nasranými čerty kterým byl utnut přísun nových dušiček má taky neco do sebe

Tento článek byl vložen v Středa, 24 srpna, 2011 , 18:48 do kategorie Povídky/Básně, Soutěže. Reakce a příspěvky na tento článek můžete sledovat pomocí RSS 2.0 feed.