Duch dřeváren aneb Jak to vlastně tehdá bylo…
Vložil/a: Bonhart | V kategorii: Úvahy a zamyšlení |
Když jako nezaujatý pozorovatel čtete všechny ty punkově kapitalistické diskuze, hodnocení kostýmů a komunitní názory, někde mezi nimi jistě dříve či později narazíte i na ironické zmínění „ducha dřeváren“. Ale co to vlastně doopravdy je?
Tento termín někdo původně vytvořil jako nástroj instantního výsměchu takřka komukoliv za cokoliv. Nicméně časem se „duch dřeváren“ kupodivu i nějak uchytil sám za sebe a stal se symbolem časů minulých, kterými někteří pohrdají, zatímco jiní na ně nostalgicky vzpomínají. Ale drtivá většina bude asi těch, kteří je nikdy ani nezažili a s nadsázkou pro ně budou něco jako babiččino vzpomínání na Gottwalda. Jaké ale byly doopravdy?
Na dřevárnách jsem doposud prožil asi 12 let (skoro dobrá polovina života – děsivé že? :D) a budeme se tedy bavit o době dejme tomu kolem roku 2000. Tak se pěkně usaďte a poslouchejte…
Společnost
Ještě neexistovaly pořádně ani mobily, natož ty internety nebo nějaký facebook (vím, že se tomu těžko věří, ale bylo tomu tak v těch dávných časech :D). Pokud jste chtěli s někým mluvit, v nejlepším případě jste museli zvednout sluchátko pevné linky. A když jste chtěli přijít do prvního kontaktu s dřevárnou, nejčastěji jste k ní nějak prokličkovali skrze pěstovanou závislost na Dračím doupěti a kamarády nebo přes bitevně pozitivní skauty. Veškeré novinky, recenze akcí a podobné věci pak byly určeny pouze těm, kteří odebírali až do schránky nějaký ten fantazácky zaměřený tisk (třeba Dech draka, kde to bylo všechno v jednom i s Drd, Magicy,..). Že byste si ho ale koupili jako Pevnost v novinovém stánku – zapomeňte.
Prakticky neexistovala občanská sdružení či cokoliv podobného, fantazáci tvořili nanejvýš neformální skupiny, které chodily na společné tréninky, na pivo a jezdily společně na akce (internetové prezentace se jim samozřejmě nedostávalo).
Mezilidské klima na akcích a tím pádem mezi dřevárníky vůbec bylo přátelštější, celkově méně konfliktní a neřešilo se prakticky nic kromě klasického pokecu, faktu, kdo v nastalém střetu zvítězí, a probíhaly všemožné národní zábavy (elfové většinou zpívali, skřeti hráli skřetbal s elfí hlavou apod.). Žádný punk vs. kapitál, řešení „co je to larp“, jak žánrově zařadit „bitku 815 s prvky dekadence“, meditace nad směrem norování krtka, zkrátka a dobře – nic (nebo takřka nic). Jakékoliv řekněme konflikty tehdy stály opět spíše na herní národnostní příslušnosti (aneb kterak elfská zástava skončila tuším v latríně – někdo nehlídal), která se obecně brala vážněji a většina lidí se jí setrvale držela.
Pořádání akcí
Bylo jich ve srovnání s dneškem výrazně méně, vpravdě bychom se bavili o několika (dejme tomu 3 – 4) páteřních, ale skutečně velkých (tak 400+, kdysi třeba i 600+), a pak spíše už lokálních příležitostných. Naprosto drtivě převládaly bitvy, na druhém místě se držely v menšině larpy a tím to přibližně končilo (komoráky byly pojmem takřka neznámým a neexistovalo ani žádné sekundární dělení). Jednalo se tematicky téměř výlučně o fantasy, věci jako postapo, steampunk či cokoliv podobného neexistovaly.
Nehrálo se na žádné velké rekvizity ani efekty. Co akce, to provázková věž, téměř jistě i glejt stranové příslušnosti a padej do boje.
Zbraně a boj
Za největšího propagátora bezpečnosti platil ten, kdo měl na meči aspoň dvě vrstvy kobercovky, ale pokud jste měli holé dřevo, docela pohoda. Nicméně oproti tomu se zase hodně dbalo na délky zbraní. Kdo měl meč delší o centimetr, vyfásnul pilku a řež, jinak ti to neprojde.
Výrobní materiály zbraní? Násada od krumáče, topůrko od sekery…smeták nebrat, ten povolí, to věděli už tehdá. Šípy neměly letky, natož zářezy. Návodů ještě moc nebylo, technologie taky ne, takže výrobní postup zpravidla vyústil v akci uprostřed obýváku s kusem dřeva a nesmrtelnou kobercovkou. Občas se zúčastnili i molitan (žádné karimatky) a hřebíky, nicméně takovíto lidé byli skutečnými průkopníky svého světa. Posléze se mnohdy začalo na nějakou dobu předcházet na využívání předpřipravených komodit typu bokeny, ale tato zkušenost měla teprve přijít…
Primárně platila sjednocená pravidla FAS, až na velmi vzácné výjimky. Tedy krátké zásahovky, životový systém, sjednocené míry zbraní i základní styl boje. Žádná kopí, pavézy, rozšířené zásahovky, bonusové techniky (kopnutí do štítu…).
Kostýmy
Byly jednodušší a technicky „horší“ než dnes. Toto ale nelze přičítat menší zručnosti či nižší míře nadšení účastníků, je to zkrátka dáno logickým postupným vývojem a vsadili bychom mnohé z dnešních „guru“ do oné doby, přišli by taky v prostěradle. Zpravidla zásadním elementem byla národní barva, kterou bylo třeba dodržet. Cokoliv navíc už byl vítaný bonus. Elfové povětšinou uši neměli, nebo maximálně z náplasti, skřeti se pomalovali černou křídou… Samozřejmě o nějakých e-shopech se ani nebudeme bavit, stejně jako LF, LH či RX – každý měl, co dům dal, nebo někde uzmul a jekor měl cenu zlata (najít i jen kroužkovku bez prošívky by byl tehdy dost výkon).
Tehdá, dnes a zítra
A teď je tu ona zásadní otázka – jsme na tom dnes lépe? Nejspíš to bude tak 50:50. Spolu s vývojem, který, ať se nám to líbí nebo ne, stojí z velké části na základech položených právě „duchem dřeváren“ a přirozeném vývoji věcí, jsme se totiž nepopiratelně taky naučili negativně vymezovat při každé příležitosti vůči všem a všemu. Protože my jsme přece lepší než ten vedle a už vůbec teda než ti, co byli před náma. A za tu negativní část si žel dřevárníci mohou vyloženě sami. Není to vina vývoje, facebooku, vyšších daní, ani čehokoliv jiného – jen lidí a jejich přístupu.
Důležité je ale především to, kam chceme, aby vše vyvíjelo dál, až třeba v roce 2025 bude opět někdo vzpomínat na „ducha dřeváren“ a srovnávat s naší současností… A možná i více než na tom, co přesně chceme, záleží na tom, jakým způsobem toho hodláme dosáhnout, protože tím mimo utváření budoucí komunity z obsahového hlediska vytváříme i její morální profil. Skrze nováčky a vůbec lidi, kteří v naší současnosti poprvé vezmou do ruky jekorový meč a mají se seznámit s přístupem komunity. Osobně bych dal přednost menší okázalosti, pod kterou by ale taky asi méně něco hnilo…
Fotografie zachycují B5A v letech 2000 a 2001.
