Dvanáct týdnů, po které se pohybuji, nebo spíše zatím slepě tápám za občasné pomoci nějaké dobré duše, po fantazácké komunitě, na mě zanechalo různé následky. Znovu jsem po dvou letech strávených v prachu a betonu přičichla k lesu, připomněla si spaní ve stanu a taky to, že člověk vydrží opravdu hodně. Některé věci jsou opravdu nezapomenutelné, jiné se z hlavy vykouřily dřív, než dohasl táborák a objevily se první červánky. Slunečných dnů na larpech a bitvách bych napočítala na prstech jedné, možná dvou rukou, zato ešusů s dešťovou vodou, vylitých ze stanu, bylo nepočítaně. Všechno jsem to více či méně se ctí přestála.
Když jsem dvacátého června Fantazeen zakládala, neměla jsem představu, kterým směrem se bude ubírat. To, kam se nakonec „zvrhnul“, je více dílem náhody a méně řízenou snahou všech zúčastněných stran. Neměla jsem v úmyslu konkurovat některým zavedeným serverům, ne proto, že bych o nich nevěděla, ale proto, že je vedli pro mě anonymní lidé, kterým jsem neměla zájem lézt do zelí. A nemám ani teď, když některé z nich znám. Chci psát o tom, co mě baví a zajímá, nesnažím se postihnout úplně všechno. Pro srovnání, v klasických médiích, i když se tváří objektivně a nezávisle, se denně vybírá z obrovského množství zpráv světových tiskových agentur jen malé procento, kterému se věnuje pozornost. Mezi výběrem akce, na kterou jedu, a volbou zprávy, kterou zveřejní Mladá fronta, není potom takový rozdíl. Selekci provádí vždy lidé.
Iluze o čestnosti těch, kteří si hrají na rytíře, jsem ztratila už dávno. Ne všichni, kdo mávají čepelí, jsou paladinové a ne všichni, kdo se tváří vznešeně (v tolkienovském smyslu slova), vznešení jsou. Člověk je mnohem víc člověk, než by si myslel, přál a než by se zdálo. A lidské vlastnosti dělají skřety snesitelnějšími a elfy přístupnějšími. Zjistila jsem, že dřevárny nejsou jen pobíhání po lese, mávání podivnými zbraněmi a chlastání u ohně. Že je zbytečné klást otázky „je hraní larpů únikem z reality?“, tedy pokud nechcete dostat válečným kladivem po hlavě. A že dřevárny přitahují určité typy lidí. Ale o tom až jindy, to chce delší průzkum.
Ze svého metru jsem odstřihla poslední dílek, ale to neznamená, že nemůžu načít metr další. Nebo si dělat čárky na zdi. To záleží jen na vás, na nás, ale hlavně tady vlevo (významný pohled k počtu lajků) na vás.
DISKUSE:
Martin Pospíšil: Anežko, pochopil jsem správně, že konec praxe neznamená nutně konec Fantazeenu?Fantazeen: ano, velmi správně 🙂
Ivo Bonhart Nepeřil: Věřím, že to bylo 12 náročných týdnů plných překvapení…příjemných, i těch příjemných méně. Po stránce psychické i fyzické (mokrá voda je vždycky zlo :-D). Zvolila sis úkol dost těžký už sám o sobě a hlavně skrývající řadu utajených nástrah, kdy někteří tvoji kolegové měli bezpochyby život mnohem jednodušší (což je nijak nesnižuje, spíš pro tebe je ocenění). Ale všechno jsi zvládla, neutekla a myslím, že ač lidi nedělím podle věku, promile fantasy v krvi, let „praxe“ či tak, ty už se v tom temném lese neztratíš. 🙂
K tomu už nemám ani snad víc co dodat, vše bylo řečeno a další moje slova by to jen natahovala. Porušení objektivity ani nezávislosti jsi se nikdy nedopustila a novinářskému stavu dostála se ctí – sama za sebe (nejsi a nikdy jsi tuším nechtěla být wikipedie). 🙂
Možná je smutné, že jsi některé iluze musela ztratit, ale na druhou stranu věřím, že jsi zažila i věci příjemné a ač svět jsou odstíny šedi, našla jsi mezi myšima i něco pozitivního. A je to děsivé, ale LARPy svým způsobem jsou realita…ti lidé skutečně existují…bojíš se?:-D
A teď, proč to vlastně píšu, to je to hlavní…:-) *jde si sednout doleva* Myslím, že jsi na scénu přinesla něco nového, získala si oblibu mnoha čtenářů a sympatie mnohých jsi získala i jako člověk (třeba moje). Fantazeen jsi dělat nemusela, nic jsi za to nedostala a spíš ti určitě přinejmenším někdy přinášel víc starostí, než dobrého…a stejně jsi to nevzdala. 🙂 Takže, přinejmenším za sebe bych chtěl říct, že Ti při této příležitosti děkuju za čas, energii, trpělivost i vůbec všechno, co jsi dřevárnám věnovala. 🙂Milada Kazma Škývarová: Potkala jsem tě sice jenom jednou, ale to co si sem během prázdnin psala, no, jak bych to řekla: Chodila jsem sem ráda,a budu doufat, že to ta bude i nadále 😉
Entony Skřet: Tož musím říct že alespoň mně bylo potěšením tě potkávat na akcích a doufám že ses aspoň trošku také bavila. 🙂
A že příjemné věci převážili nepříjemné… příště budu usilovněji obětovat bohům aby tolik nelilo 🙂 😉PS: i když to už nemáš za povinnost… tak doufám že si tu na fantazeenu často ještě něco zajímavého přečtu… bylo příjemné a doufám i nadale bude sem nakouknout a přečíst si članek.
a vůbec.. gratuluju k přežití fantazáků, praxe a vůbec všeho 🙂 a k tomu přihazuji alespon jedno obětí 🙂
