FANTAZEEN

Ta-ta-ta-ta-ta-
Déšť bubnuje na plachtu stanu a příjemně ukolébává k spánku… Ale teď není čas na spaní, je osm hodin ráno a slunce, deroucí se zpoza dešťových mraků ohlašuje nadcházející den, který má navždy změnit chod dějin. V ležení Koalice i blízkého tábořiště Úmluvy panuje ospalý ruch. Ve způsobu, jakým se z mladých lidí v džínách a tričku stávají udatní válečníci a válečnice, je něco fascinujícího. Jako kdybyste pozorovali přerod kukly v motýla. Celkem nevýrazný hubený mladík se přímo před vámi promění v rytíře a s novou fyzickou podobou jakoby skutečně získal vlastnosti, jaké k bojovníkovi náleží.

O uších a elfech
Když se rozhlédnete kolem, nevidíte nic, než temný les hrající všemi odstíny hnědé a zelené. Pak se náhle vyplašeně zvednou ptáci z korun stromů a hvozdem se rozlehne křik, vycházející z nemrtvých hrdel, podbarvený chrčením hnijících zombií. Proti nim vyrážejí šiky Koalice vedené hrdinou Rutgerem. Vojska se srazí, zbraně třesknou a už se nad bojištěm rozléhá jen nářek raněných, vzteklé ryčení bojujících a tu a tam nad jejich hlavami prolétne zaklínadlo, které z úst vypustil některý z mágů nebo lichů.

„Někde jsem tu ztratil ucho,“ běduje temný elf a sklání se k zemi. Upír Gavner Zruč mu pomáhá hledat a přitom se stále omlouvá. Boltec z latexu ztratil elf právě při útoku rudookého upíra. Dva úhlavní nepřátelé prohledávají bok po boku loňské listí. Ani tahle krátká epizoda ale nemůže narušit nepřátelství mezi stranou světla – Koalicí, a stranou temnoty – Úmluvou. O chvíli později se už zase všichni řežou vyměkčenými meči a nešetří vzájemnými urážkami. Den končí o chloupek lépe pro temné. Pokud se věčně hladové zombie Úmluvy po setmění nevyplíží z ležení a nesežerou vojáky Koalice, není ještě nic definitivně rozhodnuto.

Večer u ohně jsou všechny rasové a národnostní neshody znovu zapomenuty. Při přetřesu témat „nejlepší fantasy knížka/film“, politika a náboženství vytahuje jeden z organizátorů, Bonhart, láhev ginu a nechává kolovat. „Já si tu připadám jako u elfskýho ohně. Samá filozofie…“ říká neprozřetelně ork Entony, čímž vyprovokuje další plejádu vousatých vtipů o elfech a jejich sexuální orientaci. Obloha se zatáhne, noc je teplejší než ta předchozí. I když poprchává, nikomu se od táboráku nechce. Horší to bude ráno, kdy se temné a světlé síly střetnou naposledy.

Poslední bitva vzplála…
„Džine, ó, vstávej ve své nekonečné moudrosti,“ vybízí jeden z válečníků světla svého spolubojovníka, stále ještě zalezlého ve stanu. Je neděle ráno; dnes se definitivně rozhodne. Z příbytku džina Šibříka Halamy se ozve bolestné zasténání. „Má kocovinu po magii,“ uchechtne se kolem procházející Entony. Když se džin začne konečně soukat do kostýmu, není možné přes zbytky modré barvy na jeho obličeji rozpoznat, zda je skutečně tak bledý, nebo to dělá jen líčidlo.

Armády pochodují na bojiště. Mnozí netuší, jak dramaticky jiný bude jejich osud, až odtud budou odcházet. Před posledním střetem je nutné protivníka co nejvíce oslabit, proto se obě strany snaží navzájem si co nejvíce uškodit. Zdá se, že nemrtví mají na své straně mnohem mocnější síly, na což spoléhá i upír Gavner Zruč, který s vlivnými lichy za zády krouží před závěrečnou bitvou kolem vojska Koalice a zjevně provokuje. Nakonec se ale úspěch přiklání na stranu světla.

Hustý liják, který se vzápětí spustí, nemůže smýt krev, vsakující se do země, ani spokojené úsměvy z tváří všech hráčů. A vydrží přinejmenším do doby, než se převléknou zpět do „civilu“.

Tento článek byl vložen v Pondělí, 27 června, 2011 , 18:02 do kategorie Reportáže. Reakce a příspěvky na tento článek můžete sledovat pomocí RSS 2.0 feed.