Autor: Deusn
Co: Advik
Kdy: 26.7 do 29.7.
Kde: Praha
O čem je vlastně Advik?
Phuuuh. Kde začít? Advik je jak o japonské kultuře (vaření, historii apod.), tak o anime a cyber-game světě. Pokud bych měl dle vlastních zkušeností říci, z čeho vychází, dozajista bych označil Japonsko. Nejčastěji sdružuje lidi, kteří jsou známí jako „otaku“, čeští super-fanoušci anime. Program Adviku byl občas velmi zajímavý, občas neskutečně nudný. Jelikož jsem se na tomto programu tento rok sám podílel, padá tím vina za možnou znudělost i na mou hlavu.
Mohl bys přiblížit některé zajímavé proudy asijské kultury?
Joj! V tomhle ohledu zrovna moc nevynikám. Například oblíbené a známé jsou lolity, překrásné dámy v roztomilých oblečcích, připomínající panenky. Oblékají se ve viktoriánském stylu (chraň mě ruka páně, pokud vím co to je), nosí často sukýnky, šaty, korzetky a spodničky. První věc, které si u každé lolity všimnete, je neodolatelná roztomilost. Pánové slintají v zástupech, aby si takovéto dámy mohli prohlédnout. Známý je také K-pop, korejský pop pro puberťáky. Před rokem jsem se zúčastnil takového malého shledání K-pop fanynek v Praze. Dopřál bych to každému mužskému. Opravdu „Zážitek“, na který nikdy nezapomenou.
Proč ses zúčastnil Adviku?
Popravdě jsem na letošní Advik jel, abych lidem, kteří milují anime, ukázal něco, co většina z nich nezná – Warhammer. Tohle byl můj druhý Advik a s nutnou dávkou smutku musím přiznat, že byl horší než ten minulý.
Jel jsem s malou skupinkou známých otaku. Na Advik jsme jeli společně cosplayovat skupinku ze slavného anime „Naruto“ – jednotku „Sedm Šermířů z Ukryté Mlhy“. Cosplay znamená výroba a nošení kostýmů, které věrně napodobují oblečení vašich oblíbených (nejen) anime postaviček.
Co tě na asijské kultuře obecně nejvíce dostalo?
Zřejmě kuchyně. Opravdu toužím potom okusit světoznámé japonské jídlo. Bohužel jsem se k tomu tento rok nedostal, jelikož jsem měl plné ruce práce s vedením vlastních přednášek a hraní her. S čistým štítem přiznávám, že mě zatím z asijské kultury nic nešokovalo. Uznávám, že jsou věci, které mě znechutily, ale to si nechám raději pro sebe. Zaujali a inspirovali mě čeští otaku, kteří jsou rok od roku lepší a lepší. A taky tvrdohlavější a hlasitější. Jejich vnitřní zápal a odhodlání k jakékoliv legraci či lumpárně opravdu nezná hranic.
Může se na Adviku zorientovat i člověk, který toho s asijskou kulturou nemá moc společného?
Něco jako „Advik pro zasvěcené“ je blbost. Samozřejmě, že bylo co předvést i těm, kteří nenosí Pikachu tašky, nebo nechodí v černém plášti Akatsuki. Otaku jsou velmi přátelští a otevření, tudíž pokud se objeví nějaká mysl, jenž ještě nebyla plně seznámena s rozsahem tohoto… světa, je dotyčné osůbce vždy vysvětleno, o co jde.
Jaký je tvůj největší zážitek z Adviku?
Když skupinka hráčů, která hrála můj dračák, téměř dokončila dobrodružství a s hlasitým jásotem sobě navzájem provolávali slávu.
Jak hodnotíš českou „asijskofilní“ scénu?
Každopádně kladně. Milovníci asijské kultury jsou u nás i po celé Evropě. Nevím sice, jak to vypadá třeba v Londýně nebo v Berlíně, ale tady u nás jsou otaku řádně odhodlaní a vytrvalí.
