Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným, řekl klasik. Jiný to vyjádřil stručněji, ale o nic méně výstižněji.
Prší.
Balení na larp Gothic Medailon konzultuji s internetovou předpovědí počasí pro Olomoucký kraj. Ve čtvrtek v noci má přestat pršet a postupně se má vyčasit. Batoh nabobtná dalším oblečením, co kdyby se meteorologové mýlili a bylo třeba mnohonásobné převlékání?
Cesta do Horních Loděnic nedaleko Šternberku probíhá vesele. O většinu zábavy se stará Barbar Mamut, který umlká jen když žvýká. Jak se přibližujeme k Olomouci, okolní kupé opouštějí čím dál vyděšenější cestující.
Stále prší.
Vesnička za clonou deště poskytuje tristní pohled. Rozblácené náměstíčko, lešení se šibenicí, několik dřevěných chatek, dva tři pestré stany a mezitím klouzající-čvachtající postavičky zabalené do plášťů všech barev. Tábořiště hráčů se nachází kousek dál, a tam míříme i my.
Pršet nepřestává.
Po bleskové stavbě stanu zapadneme dovnitř, začínáme ždímat škody a těšíme se na zítřek. Pořád ještě věříme, že jednou musí přestat pršet. Registrace se odkládá na ráno a navzdory psímu počasí se z nedalekého stanohangáru ozývá smích a zpěv. Barbar Mamut vzal zábavu do vlastních rukou.
Furt prší.
V jednu v noci pochybujeme o tvrzení, že všechno jednou končí, protože stáletrvající déšť tuto teorii výsměšně ignoruje. Ve stanu se objevují první pramínky vody a ani přestěhování na vyvýšené místo nepomáhá. Nespíme, ostražitě bdíme, abychom každý pokus o zatopení stanu zardousili hned v zárodku. Když dojdou všechny postradatelné izolační materiály, tedy asi v pět hodin ráno, s několika základními potřebami vyrážíme do lesa.
Déšť výsměšně bubnuje dál.
Táborem se hemží zmoklé postavičky a jak se rozednívá, hemžení zintenzivňuje. Kromě několika otrlých (nebo moc opilých) jedinců je celý tábor na nohou a stěhuje se. Kolem desáté místo poslední bitvy opouštíme (za posměšných výkřiků tolikrát zmiňovaného Barbara Mamuta) i my.
Stojíme na příjezdové cestě a čekáme na odvoz. Mnozí brblají, jak ten larp letos nedopadl a jak je to počasí blbý… Stojím bosá v kaluži bláta (na to mám své boty moc ráda) a v duchu s nimi souhlasím. Pak ale zahlédnu drobnou dívku, vlekoucí na zádech obrovský batoh, jak klouže ze svahu.
Nedopadl? A nebylo tohle dobrodružství? Hra na hrdiny?
Ale kdo vyhrál? Ten, kdo utekl, nebo kdo zůstal?
DISKUSE:
Fantazeen: Od Eskela, jednoho ze zmoklých účastníků Gothicu: Dojel sem v úterý, hezké počasí atd. příjemní lidé. Kromě stavění boudy nic moc, prostě takový KOPR larp… Když ve středu večer začalo pršet tak se z toho rázem stal Post Apo larp… Všichni jsme se skrývaly před radioaktivním deštěm a byli jsme rádi že jsme (JAKŠ TAKŽ) rádi. A potom co se řeka vilila ze přehů, podloží se změnilo bláto a pršelo už 2.5 dny v kuse (což byl pátek) to byl Apo larp. Všichni mokří bez jídla pití a věcí, utíkali do bezpečí. Ještě jsem nazažil takovýhle larp 3 v 1. Nelituji své učasti, i kdybych to věděl předem tak bych se asi stejně zúčastnil. I když bylo počasí jaké bylo, akce to byla dobrá.Radek Malina: “Stanohangár“ byl nejlepší. Sice to byla práce pro vrahy ho postavit, ale jak tak slyším, asi jsme ráno byli jediní relativně suší 🙂 Dokonce byl večer i oheň (rozdělávaný převážně sádlem)!
