FANTAZEEN

Člověk by mohl vzpomínat na mnohé statečné i hanebné činy. Na zrady a sebeobětování.
Jenže duše mrtvých se těší ze vzpomínek na prostý život a jeho radosti a tak i duše kováře z daleké Atlantidy vzpomíná na dobu, kdy získal to nejcennější, co mohl. Lásku své krásné ženy a syna, jenž by po něm převzal řemeslo. Klikněte zde pro pokračování »

Blahoslavena budiž Abalau. Toto jest svitek kněžky Juttwen, služebnice Abalauiny.

Rok sedmnáctistý… kdoví, kolikátý. V citadele První věk jako by se zastavil čas. Počet obyvatel pomalu klesá, populace stárne a mezi malými usoplenci a starci, sedícími za kamny, je jen pár mladších a zároveň dost starých obyvatel města, kteří už udrží kladivo, hmoždíř či vařečku v ruce. Jenže to je málo. Časy se mění, na obloze se objevují podivná světla a kněžka Íroi má živé sny, v nichž se jí zjevují zvláštní obrazy. Čím dál častěji hovoří o štítu, který kdysi chránil První věk, a o jeho obnově. Někdy je tím jako posedlá, jindy si na něj celé dny nevzpomene. Klikněte zde pro pokračování »

Autorka: Kazma

Tolik se toho změnilo a přitom za tak krátkou dobu. Vždycky jsem si myslela, že nejdůležitější v životě je pomsta, ale… Dost často cestuji po jiných zemích, od Německa po Kamčatku. Bydlela jsem zrovna už nějaký ten pátek v Moskvě, když jsem se doslechla o Vědmě -nějaké strašně prastaré osobě-, která si to zrovna rázovala kamsi do Kesčenka. Nevím, co mě vyhnalo z mého teplého bytečku na předměstí, ale vím, že ten výlet změnil hodně ve mně. Přikládám záznam z deníku, aby svědčil.
Klikněte zde pro pokračování »

Po skončení larpu Úsvit času v Zábřehu na Moravě jsem se setkal s ohlasy z obou částí spektra. Tedy: „Bylo to super, příště jedu zase.“ i „Čekal jsem něco jiného, už asi nepojedu.“. Ale ono i někdy lehké zklamání pak podle závěrů nepramenilo z ohodnocení hry jako špatné, jen že danému hráči zrovna nesedlo samotné pojetí. Úsvit byl akce spíše pro ty, kteří mají raději „obyčejný“ život, děj je rozprostřen vlastně na všech a všude, přitom jaksi neuchopitelný, málokdy za někým přijde a někdy se ho i cíleně chytit je jen pro odhodlané – hra je svým způsobem náročná, hra na život, byť nesmrtelný. Jakési velké spiknutí či boj o záchranu světa tu sice svým způsobem byly, ale vlastně neměly vyjma úvodu a závěru větší roli. Stejně tak na střety docházelo jen málokdy a často se i pak uplatnily víc rychlé nohy, než kulky nebo meče (konec konců, umírání bolí). Klikněte zde pro pokračování »

Jak to tenkrát bylo
Od 7. do 9. října se zásluhou hlavního organizátora Ringaela a s pomocí Thilisaru změnil Zábřeh na Moravě, hlavní dějiště larpu Úsvit času, v město Kesčenko. Jeden z mnoha nevýznamných fleků na mapě Ruska, čítající asi 11 000 obyvatel, šest popelnic, dvě kočky, mafii…a za tím vším nepočetnou populaci supernaturálů (vlkodlaci / upíři) i malou základnu lovců z Vatikánu. Po dvě noci a jeden den se asi 60 účastníků stalo součástí jedinečného světa a rozhodovalo právě zde o počátku nové éry mimo obzory prostých smrtelníků. Klikněte zde pro pokračování »