S laskavým svolením autorky Willwarin přebráno z jejího blogu Hidden Butterfly
Slovo úvodem: Nevím, kdo a za jakým účelem stavěl DDM v Kopřivnici, ale ta budova je zevnitř dvakrát větší než z venku a určitě je to semínko TARDIS.
S pozvánkou na Aprilcon přišla Lament, načež následovala vlna hromadného jehnění, abychom se nakonec ve čtvrtek shodli, že z Cyrana pojedeme tři a to Mortovým autem. No a pak jsem v pátek nalobbovala Ben.
Cesta na con probíhala poklidně, všichni jsme se shodli, že Kopřivnice je z Olomouce v podstatě rovně a že máme rádi moravskou krajinu. A taky Mort málem možná dostal pokutu.
V místě conání (samozřejmě, že jsme nenašli hlavní vchod, takže jsme obešli celou budovu a dorazili zadem) jsme pak všichni vzorově vyplnili přihlášky (standardní DDM, včetně záludných dotazů na věk a zdravotní pojišťovnu), já jsem zjistila, že už si zase nepamatuju, kolik mi je a pak jsme přesně dle instrukcí sledovali čáry na stěně až k programovým (dračák, konzole, přednášky) a spacím (která se z nějakého důvodu jmenovala Tulipán Mexicano) místnostem. Tam jsme narazili na Entonyho s Nekem, přivítali se, ubytovali a vesele se jali večeřet.
A pak prográááááám! Byli jsme na programu!
Přesněji řečeno na Damově přednáškách o Star Wars v reklamě, hloupých scénách ve Star Wars a vzhledu prezentací v době, kdy ty přednášky dělal.
Potom dorazil Beneficus a začala hromadná socializace s místními fanoušky nejprve v programové místnosti, poté u občerstvovny a nakonec v divadelním sále, kdy jsme si s Benem uvědomili, že polovina místnosti jsou norští bohové a že by úplně všichni měli sledovat The Almighty Johnsons. Úplně všichni. Má to jenom 23 dílů a je to cool, cool, cool. A hraje tam trpaslík. Můžete hádat který.
No a pak už bylo sobotní ráno (čtěte jedenáct), tak jsme se vydali ulovit snídani, potom oběd a potom ledové kafe, se kterým jsme chvilku seděli na na dvoře DDM na pódiu a já jsem Entonymu s Mortem recitovala těch pět veršů, co si pamatuju z Romea a Julie.
A protože sluníčko svítilo, ptáčci zpívali a nikdo z nás netrpí alergií na pyl, vydali jsme se na “malou procházku” “někam po okolí”, což nakonec dopadlo tak, že jsme viděli kostel, málem vyvrátili jednu naučnou ceduli (ale ona už rozviklaná byla!), cachtali jsme se v potoce, pili ze dvou sklenic najednou, prozkoumávali studánku, procházeli se po lese, vylezli na rozhlednu, ochutnali borůvkový džus a nakonec nestihli žádnou odpolední přednášku, protože jsem byli venku skoro čtyři hodiny. 😀
Takže jsme rovnou povečeřeli, rozebrali nějaké ty vážné záležitosti života (myslím, že se pánové místy dozvěděli víc, než kdy chtěli vědět), vesmíru (“že je tahle budova cool? A taky máte záchody tak strašně cirkulární?”) a vůbec (jak přišel Thranduil ke svému jelenovi), načež jsme se přemístili s čerstvě dorazivším Randalfem na happening v divadelním sále.
Tam jsme mimo jiné spočítali celkový počet (29) a věkový průměr (19,5) účastníků conu, zkusili smíchat lipový likér se zelenou (chutná to líp, než si myslíte), všichni jsme si nakoupili Aprilconní placky a ujistili se, že stále máme naději v příští generaci. 😀
No a pak byla najednou neděle ráno, orgové nám k probouzení pustili krásnou kombinaci hudby z Pána prstenů, Nirvany a Linking Park. (Entony, nebrblej, už bylo po desáté), takže jsme postupně všichni vylezli ze zimního spánku, sbalili se, posnídali, já jsem pomohla s nádobím a jelo se domů.
Takže na závěr bych ráda podotkla, že přestože velice komorní, byl Aprilcon skvělá akce s fajn lidma,velice procházkopozitivním okolím a v naprosto kouzelné budově.
Tak zase za rok.
