Peřina horkého vzduchu ztěžka doléhá na město. Ulice, rozpálené doběla a vysušené na troud, se prohýbají pod tíhou chodců. V ovzduší je cítit magie.
Posledních pár hodin před půlnoční premiérou posledního Harryho Pottera si krátím procházkou po Brně. Z napjatého očekávání stovek fanoušků se uvolňuje magická energie, která začíná ohýbat realitu kolem…
Přes slunce přeletí mrak a na okamžik se ochladí, takže je na místě rozhlížet se po mozkomorech. Náhle se místo v Příčné ulici, v niž se začala měnit Veveří, ocitám ve špinavé uličce středověkého města. Pod nohama přestávám cítit pevnou dlažbu a nemít pevné boty, nejspíš by si krysy, hemžící se mi pod nohama, odnesly pár prstů.
Místo kovové příchuti magie se na mě lepí kyselý pach, stoupající se stoky uprostřed uličky.
Vtom se otevírá okno a než stihnu uskočit, jsem od hlavy k patě zlitá.
Scenerie se opět mění. Stojím v kaluži vody, kolem projíždí tramvaj a jednadvacáté století se mi vnucuje všelijak jinak. Nadechnu se a z plných plic zařvu: „!!!“ Okno nade mnou se s třesknutím zavírá a jediným důkazem, že se to skutečně stalo a že jsem se nenechala unést svou bohatou fantazií, je moje mokré tričko. Naštěstí to byla opravdu jenom voda.
Ale, lidi… bděte!!!
DISKUSE:
Peťa Sammet Vinklářová: to snad neni možný, že někdo vylil vodu na ulici z okna.. na tebe 😀 ikdyž je fakt, že je dobře, že to byla JEN voda hehehe 😀Fantazeen: muhehe, taky jsem si myslela, že sním… 😀
Milada Kazma Škývarová: Já myslela, že věci z oken se vylejvali, kdysi dávno …
Fantazeen: nj, ta magie z Harryho Pottera nějak zakřivila realitu a najednou byl středověk uprostřed Brna 😉
