Na larpu Město žebráků se paralelně odehrávaly desítky příběhů a nebylo možné sledovat byť jen zlomek z nich, ale spousta z nich byly zásadní pro vývoj událostí. Protože je všechny neznáme, nemusí nám dávat celý příběh smysl, jeho celistvost narušují prázdná místa. Nebo jde o epizody, které sice nijak nezasáhly do děje, ale pro postavy, které jej prožívaly, znamenají silný emocionální zážitek či cokoli jiného. Pokud máte chuť, podělte se s námi o své zážitky – vkládejte je do komentářů pod tento text, nebo posílejte do mých zpráv (Anežka Michnová).
***
„Ženský, jestli si chcete něco vydělat, zjistěte, co mají tamhleti za lubem,“ přitočí se k sestrám Nerii a Judit stráž a kývne hlavou směrem ke skupince, odcházející za roh. „Samozřejmě, pane,“ přikyvují obě ženy. „Co uděláme?“ šeptají si, sotva zmizí strážnému z dohledu. Nakonec se shodnou, že budou pravděpodobné spiklence varovat, že jsou v podezření. Jakmile jedna ze sester upozorní Poštolku a její druhy na nebezpečí, přichází černě oděný inkvizitor a odvádí Judit k výslechu.
V temné místnosti, kde hoří jen několik svic, usedá dívka na nízkou stoličku a inkvizitor za stůl naproti ní a začíná pálit jednu otázku za druhou. Zanedlouho se přidává druhý inkvizitor s otázkami jako „byla jste někdy u moře?“ nebo „co je to pravda?“ Po chvíli se zapojuje i poslední inkvizitor a všichni se ptají najednou. Nakonec se dostávají k jádru věci: prý zaslechli, že vyslýchaná uctívá nějakého démona, toužícího po krvi. „Jak vypadá?“ vyštěkne inkvizitor a zahledí se na dívku skrze svůj okulár. „Je takovej vysokej…“ odpovídá nejistě, vyšetřující si zapisuje, „a někdy zase malej,“ dodává.
Mezi tím, co církevní činitelé rozhodují o dalším osudu démonem posedlé ženy, její sestra Neria nelení a spěchá na strážnici. „Chci vám někoho udat,“ oslovuje seržanta Rasmuse Sergiho. Zopakuje podezření, které před nimi vyslovil strážný, když je poslal sledovat Poštolku a důstojník už vytahuje měšec s penězi. „Nechci zaplatit, moji sestru odvedla inkvizice, tak ji odtamtud dostaňte,“ říká rychle Neria, na což Rasmus Sergi reaguje slovy „uvidíme, co se dá dělat“. Judit už odvádí do věže, kde z ní vymýtí ďábla a pokud to přežije, vrátí se ke své rodině.
***
DISKUSE:
Peťa Sammet Vinklářová: nj, to byla herní zoufalost.. udavačská zoufalost 😀Fantazeen: náhodou to bylo kůl 😀
Fantazeen: to byla jedna z nejhezčích věcí, co pro mě kdy kdo udělal (s nadsázkou) 🙂
Peťa Sammet Vinklářová: nj, díky 😉 to víš, že bych to udělala i neherně 😉
