Aneb malá reklama na prosbu milé kamarádky:
Konečně jsem připravila k vydání svou pohádkovou knížku a ode dneška běží její projekt na Hithitu, kde je možné na tisk přispět, resp. předplatit si knihu nebo jiné odměny. Mám na všechnu propagaci jen 45 dní, tak bych tě chtěla moc poprosit o sdílení/přeposlání odkazu kamarádům a známým, kterým by se mohly líbit kouzelné pohádky s pastelovými ilustracemi. A pokud tě knížka zaujme, budu samozřejmě moc ráda i za tvoje přispění 😉
https://www.hithit.com/cs/project/3363/co-mi-vypravela-duha-kouzelne-pohadky-pro-male-i-velke
Jak jsem potkala Duhu
„Vítejte, přátelé.
Ráda vás potkávám.
Že se vidíme poprvé? Tak to se vám raději hned představím: Říkají mi Vypravěčka a jsem sběratelka příběhů. Snad od doby prvních krůčků, snad ještě dřív. Miluji příběhy, hledám je a hýčkám. Zvlášť ty, které mě rozechvívají, které mě rozesmějí nebo rozpláčou, které mě nutí povyskočit a dávají mi chuť i sílu se rozběhnout. Kam? Na tom nesejde. Hlavně bláznivě a s radostí.
O takové příběhy se moc ráda dělím – vyprávěním, čtením, zpěvem nebo tancem. Zrovinka ty, které ke mně přišly nedávno, si přály být sepsané. Tady tedy jsou. A, protože jsem na ně narazila opravdu zvláštním způsobem, povím vám také, jak k tomu došlo…“
(úryvek z knihy)
Stejně jako Vypravěčka miluji již od dětství krásné příběhy. Zejména takové, které se vás dokážou dotknout, a po přečtení tam uvnitř něco zanechají. Představuji si to jako zlaté světlo, co si můžete přivolat znovu a znovu, kdykoli máte potřebu či chuť zahřát se u srdce nebo rozlít úsměv na tváři. Právě s touto myšlenkou byla napsána pohádková knížka Co mi vyprávěla Duha, k níž má kamarádka výtvarnice Radka Hrotková vykouzlila pastelkami nádherné ilustrace.
Nápad mne překvapil jednoho brzkého rána, při cvičení v ranních červáncích. Již dlouhou dobu jsem toužila napsat knihu, jež by malé i velké čtenáře pohladila po duši, byla něžná a zároveň plná dobrodružství, kdy jeden sice chvilku napětím tají dech, ale pak si s úlevou vydechne, protože dobro nakonec zvítězí a hrdina najde tu správnou cestu. Nu a v onen den mi přišly na mysl pohádky. Nikoli moderní, nýbž klasická kouzelná vyprávění, která povolují uzdu fantazii a zároveň v sobě mají cosi nám důvěrně známého (v etnologii bychom řekli, že nesou archetypální rysy). První pohádka ke mně přiletěla ještě toho jitra cestou do práce a ostatní ji v průběhu roku následovaly. Zároveň s nimi postupně vznikaly i jednotlivé ilustrace, takže jsme se s Radkou motivovaly navzájem a obě se vždy těšily na „další kousek“ 🙂
