Autorka: Magda Kameníková
Zažít vyučování v Bradavicích je sen mnoha čtenářů a čtenářek série o Harry Potterovi, který se na Festivalu fantazie stal skutkem. V úterý, kdy harrypotterovská linie končila, jste se mohli nudit na hodině dějin čar a kouzel, přijít o body na lektvarech a poprat se s mandragorou na bylinkářství. Vyjmenované předměty a k nim se vážící charakteristiky odpovídají reáliím HP. Jak to bylo ale doopravdy?
Většina informací, které se studující dozvěděli, ze světa JK Rowlingové nevycházela. Pro někoho možná zklamání, pro jiné přínos. Po snídani ve Velké síni se všichni přesunuli do učebny Obrany proti černé magii. Po mnoha špatných (a několika dobrých) vyučujících se předmětu konečně ujal člověk, který věděl, o čem mluví. Hana´an mluvila o praktikách, které se používají v našem světě, a protože se sama považuje za „bílého mága“, její přednáška byla opravdu zajímavá – zvláště pro mě, vykládám totiž karty, takže tomu těžko nemůžu věřit.
Další zajímavou hodinou byla Tessiina přednáška o upalování čarodějnic ve Skotsku. Na rozdíl od bradavických Dějin čar a kouzel byla tahle lekce z historie zábavná, vtipná a člověk si leccos zapamatoval. V paměti mi utkvěly způsoby usvědčování čarodějnic – například hledání necitlivého místa na těle je velmi pochybné, protože takové místo má každý. Tess svůj referát odlehčovala různými hláškami („Stačilo, abyste zařvaly na chlapa: Abys náhodou nezakop při tý cestě do hospody. On zakopl a šli jste se opékat.“)
Wizardy alias Severus Snape
Naproti tomu Bylinkářství bylo docela nuda, spousta informací a občas nějaký ten vtip o trhání chráněných rostlin a trávení, ale ani jeden mi neutkvěl v hlavě. Místo Přeměňování jsem si skočila do Velké síně na oběd a chvíli bloumala po Bradavicích, ale následující hodina byly Lektvary a ty stály za to. Wizardy byl profesoru Snapovi podobný nejen chováním, ale i vzhledem. Jeho hlášky na adresu Harryho Pottera v první řadě jsou nezapomenutelné, hlavně „Správná odpověď, Pottere. Strhávám Nebelvíru jeden bod.“ Závěrečné vaření a ochutnávání lektvarů bylo jen třešinkou na dortu. A že je tlustočerví sliz jen jablečná přesnídávka, tomu dodnes nevěřím.
Před Péčí o kouzelné tvory si mě vyhlédl jakýsi skřet z jiného světa, který usoudil, že jsem elfka a sprostě mě unesl. Sice se pak vysvětlilo, že jde o jakousi Orclimpijádu, ale téměř celou hodinu jsem musela strávit ve společnosti jemu podobných.
I když mě Obrana proti černé magii bavila a čekala jsem, že Jasnovidectví bude podobně zajímavé, trochu mě to zklamalo. Nejdříve jsme měli psát, co si myslíme, že si myslí ostatní. Pak se věštilo z čajových lístků, ale upřímně řečeno, žádné další nadšení se opět nekonalo.
Jakožto externí studentka jsem po této hodině musela spěchat na nádraží, aby mi neujel bradavický expres do Havlíčkova Brodu. Nevím, co udělali s testrály (možná na nich jezdili při Péči o kouzelné tvory), ale nikde nebyli k nalezení, nezbylo nic jiného, než jít pěšky.
Doufám, že dostanu stipendium i příští rok, a zase se do Bradavic podívám. Chtěla bych být zařazena do koleje, odbýt si trest v Zapovězeném lese a najít Komnatu nejvyšší potřeby.
DISKUSE:
Tomáš Volný: Tedy na co všechno já s dvouměsíčním zpožděním nenarazím 🙂
