Autorky: Willwarin, Jutwen
Autor: Entony
Z deníku lodní psycholožky Hannah Terrinsen
1. dubna
To snad nemyslí vážně! Kvůli jednomu selhání mě klidně pošlou s Destiny Expedition někam do háje. Jsem psychoanalytička, ne policejní vyjednavačka – toho šílence na střeše Kongresu jsem přece přesvědčila, ať sleze dolů a nehází granáty po ministrech. Jak jsem mohla vědět, že má v kapse u bundy pistoli a že ji použije, jakmile se ho pokusí zatknout? A jak jsem mohla vědět, že se na to zatýkání půjde podívat prezidentův sekretář a skončí s dírou v hlavě?
18. dubna
Podle pohovorů s „cestujícími“ je nás tam za trest víc. Když píšu „nás“, myslím vědce a vědkyně. Politici podle všeho netuší, že DE je něco jako očistec… a vojáci? Ti letí „na MĚSÍC na dovolenou“. Nechápu, proč jsem měla udělat psychologické posudky na členy a členky posádky, když to stejně nikoho nezajímá? Například zástupce chemika je jasný psychopat. Nejen, že zamítli jeho hospitalizaci, dokonce ignorovali mou žádost, aby mu byla nařízena medikace. Psychickou labilitu vykazuje i bioložka. Po celou dobu pohovoru se zdála být na pokraji zhroucení a nadřízení dokonce ignorovali její zálibu v halucinogenních drogách. Ne, že by příslušníci armády neoplývali zajímavými diagnózami. Mezi pozoruhodné osobnosti patří Larius Kreimer s cheguevarovým komplexem.
27. dubna
Den D. Místo, vyhrazené pro svého obřího plyšáka, jsem obětovala pořádné zásobě psychofarmak. Jako psycholožka samozřejmě nemám pravomoc něco takového předepisovat. Ale když už mě posílají do pustin vesmíru s bandou šílenců, vynutila jsem si dostatečnou zásobu munice.
Hodina H. Výřečný ředitel operace (tipuju ho na grafomana) vede dlouhý proslov, nakonec zamáčkne slzu, když nám připomíná, že jsme hrdinové (sám ovšem zůstává na Zemi, hrdina), vytáčení brány začíná.
Kdesi ve vesmíru
Oprava motoru.
Nic z toho ovšem není tak zlé, jako to, co se začne dít po prvních úmrtích. Ledy jsou prolomeny. Nejsme tu ani 24 hodin a někteří odhodili veškeré zábrany. Psychopatický chemik, který se po smrti hlavního chemika dostal na jeho místo, nechal zavraždit jednoho z členů posádky, aby z něj mohl vydestilovat etanol k dalšímu popíjení. Kdyby bylo po mém, měl by už dávno svěrací kazajku…
Přestože má přítomnost na lodi nebyla zpočátku příliš vítaná – znáte ty předsudky o psycholozích – postupně se stanu vyhledávanější a vyhledávanější. Nikdo pochopitelně o návštěvách v mé „kajutě“ nemluví a všichni se nadále tváří, jako bych ani neexistovala, ale měla jsem je tu už téměř všechny. Neurotické, depresivní a úzkostlivé, paranoidní. Kdybych to neříkala…
Přišly za mnou jako do manželské poradny. Senátorka Judit Stein a bioložka Willow Juliano. Samozřejmě, že jsem je „rozvedla“, jediné, co mezi nimi bylo, bylo nedorozumění – každá chtěla něco zcela jiného. Bioložku jsem poslala pátrat po těch svých mimozemšťanech do říše snů (hypnóza není zase tak těžká), ale senátorka se málem zhroutila. A tak jsem s ní do toho spadla já.
Výpravy „ven“ pokračovaly se střídavým úspěchem, někdy výzkumníci jídlo přinesli, někdy se jím stali. Často jsme hladověli, přestože zásob se podle seznamu vybavení mělo na lodi nacházet dost. Jenže se ukázalo, že balíky, které měly obsahovat jídlo, obsahovaly několik desítek plechovek s barvou „Vojenská šedivá“. Abychom oddálili nevyhnutelné a zmírnili nastupující ponorkovou nemoc, byly vysílány dvou- až tříčlenné týmy, které přetíraly plášť lodi z „Ocelové šedi“ na „Vojenskou šedivou“. Jedinou nevýhodou této jinak veskrze prospěšné činnosti byl fakt, že příslušná barva je silně karcinogenní.
Zpočátku jsem Juditinu paranoiu považovala za vedlejší účinky antidepresiv, kterými jsem mírnila její panickou ataku. Avšak když onemocněla tou záhadnou bakteriózou, musela jsem ji začít brát vážně a připustit, že Alexej Čechov kromě jiného skutečně řídí nelegální obchod s biologickými zbraněmi. Než zemřela, svěřila se mi se svým podezřením, že ji zavraždil právě Čechov, neboť ho před svědky obvinila z prodeje zbraní do střední Afriky. Chtěla, abych pokračovala v její práci. Protože jsem za posledních několik dní viděla umírat mnoho lidí, její smrt nebyla tak šokující, jak jsem očekávala, přestože se mě dotkla.
Měla bych se co nejrychleji dostat k jejím věcem, než je prohledá ten Rus. Za žádnou cenu nesmí zničit důkazy, ať už jsou nebo nejsou pravdivé. Jestli to bylo on, kdo ji zabil…
Zápis ze zasedání komise státní Dumy pro projekt Stargate
Vraždění bylo na lodi na běžném pořádku.
Otřesné, dneska mně jen tak obvinila Judit Stein, ta lesbická senátorka USA, že obchoduji s biologickými zbraněmi… ještě k tomu mi vyhrožovala důkazy ve svém notebooku. Naprosto nechápu, co ji to popadlo. I kdyby její obvinění bylo pravdivé… co by získala tím, že mi to řekne? Myslím, že se mně pokouší vyprovokovat k neuváženému jednání a kompromitování Ruské federace. Musím být velmi opatrný. Kdyby jen neznala jméno Konstantin Černěnko, sakra neměl jsem se zaplést do praní peněz z ropného průmyslu. Opravdu si myslí, že jde o obchod s biologickými zbraněmi?
Potřeboval bych víc údajů.
O 12 hodin později.
S potěšením musím říct, že má spolupráce s váženým advisorem IOA i paní senátorkou Stein (mimochodem, velmi otravná ženská, ale tím, jak nenávidí vojáky a zbraně všeobecně mi mimoděk pomáhá tlačit na americké vojenské velení) přinesla aspoň nějaké ovoce. Totálně nekompetentní armádní velení pod naším nátlakem dostalo aspoň nějaký rozum a na zásobovací průzkumné mise začalo vysílat vojáky, nikoliv civilisty jako doposud. Velitel Fisher je nejspíš schopný desátník připravený plnit taktické zadání vyššího velení, ale nyní se dostal do situace, na kterou není vycvičen.
Když jsme si s ním šli promluvit, neustále opakoval pouze předpisy, pravidla a nařízení, za která se snažil schovávat své pochybení a totální neschopnost improvizace. S takovým přístupem se na vyšší velitelský post nedostane.
Ovšem mě tím hraje do karet, s panem advisorem jsme se shodli, že svým vládám doporučíme omezit americký vliv v projektu a nahradit jej společným rusko-čínským velením. Ihned po návratu domu předložím zjištěné skutečnosti a dohody komisi pro Stargate.
V době, kdy byla většina vojáků na neznámé cizí planetě lovit ryby a zvěř (zásoby nám totiž rychle docházejí), se velmi zhoršil stav paní senátorky. Její lehká viróza se ukázala být podstatně závažnější a senátorka upadla do komatu.
Její stav by možná mohl vysvětlit, proč mně tak nelogicky obvinila s obchodu se zbraněmi. Je to problém: pokud senátorka zemře, nebude již na palubě nikdo, kdo by znal kódy k jejímu notebooku a já se nedostanu k těm údajným důkazům proti mně. Mé i doktorčino úsilí udržet senátorku při životě bohužel selhalo.
Jsem zoufalý… potřebuji se dostat do senátorčina notebooku a nevím jak.
Je to podivné… taková náhoda. Dnes jsem v ubikaci diplomatů našel lodní psycholožku, jak se hrabe v senátorčiných věcech. Vypadalo to, že se pokouší krást, proto jsem ji popadl a požadoval po veliteli Fisherovi její potrestání.
Ta žena mne vzápětí zcela veřejně obvinila z vraždy Judity Stein, a později vychází najevo, že je to její milenka.
Možná mám štěstí a mohla by znát senátorčiny kódy. Musím je od ní získat, už kvůli své vlasti. Pokud získáme tajné americké šifry, bude to znamenat výrazný náskok při politických jednáních.
Je pravda, že smrt senátorky je podivná… Měla by se důkladně vyšetřit, ale zdá se, že všichni od téhle ožehavé záležitosti dávají ruce pryč. Je to podezřelé. Že by se vojáci spikli proti vlastní senátorce?
Velitel se spokojí s nařízením pitvy, která ovšem není provedena. Kromě toho se pokouší vniknout do mých diplomatických zavazadel, v čemž mu musím důrazně zabránit.
Nakonec se dohodneme, že se mi smí dívat přes rameno, když kontroluji svůj kufřík. Prý jestli nevlastním kontejnery s biologickými zbraněmi. Blázni… cožpak by mohl někdo soudný chtít v uzavřeném prostoru lodi vypustit nakažlivý nekontrolovatelný agens, který by nás mohl zabít všechny?
O několik dní později.
Po prošlých dnech musím říct, že jedni z mála kompetentních osob na palubě jsou zdejší vědci, zvláště pak astrofyzička Amy Hammilton která brilantně dokázala vniknout do počítačů antiků které ovládají celou loď. Bez ní by nejspíš byla celá expedice ztracena už během prvního dne, kdy docházel kyslík. Rovněž Biofyzička Willow Juliano prokazuje odbornou způsobilost při dekódování genetických sekvencí. A ani jejich kolega matematik Maxmilian Wells se nenechal zahanbit.
Z technického personálu se zdá kvalifikovaný pouze vrchní technik Jerry Cotton a kuchař, který průběžně supluje další pomocné funkce.
Musím je navrhnout na vyznamenání, jakmile se vrátíme domů.
Dnes došlo k vážnému výpadku systémů lodi, zkolabovalo osvětlení a rovněž byly problémy s průchody mezi jednotlivými sekcemi.
Tahle situace mi ovšem nečekaně umožnila vyřešit jeden osobní problém. Ty údajné důkazy v senátorčině notebooku.
Opět jsem v diplomatických kabinách přistihl psycholožku Terrinsen, jak se probírá věcmi své milenky. Podle jejího výrazu hádám, že nelže – leda by byla zkušenou agentkou.
Neváhal jsem a pod namířenou pistolí ji spoutal a vyzval ji k vydání senátorčiných šifer. Ta kráva odmítla, to co jsem musel udělat, mi defakto sama vnutila. Jako by nevěděla, že jsem sloužil v Čečensku a jako by nevěděla jak jsme tam řešili otázky terorismu.
Když jsem jí pálil konečky prstů zapalovačem, kňučela slečna psycholožka úplně stejně jako čečenské teroristky. Jakmile jsem ji ale svlékl a znásilnil tvrdou gumovou hadicí od nějakého přístroje, zhroutila se zcela. Stačilo ji pořádně ji seřezat a pohrozit vypíchnutím očí, a začala zpívat.
Musím říct, že mi to vrátilo vzpomínky na ty staré dobré časy se 72 výsadkovou v Čečensku. Bohužel jsem musel psycholožku zlikvidovat, stačilo trošku sevřít její drobný krček a stěží zakopala nohama, když vypouštěla duši.
Přesně podle mého očekávání se opět projevila nekompetence armádního velení a vyšetřování mučivé smrti Juditiny milenky se zastavilo dřív, než se vůbec stačilo rozběhnout.
Opravdu nevím, co si mám myslet. Jestli je tohle ukázka standardních schopností US Army, potom lituji že jsme za času Brežněva nevpadli do západní Evropy.
Jedna za druhou přicházejí další katastrofy a důkazy krachu této expedice.
Když se na loď náhodou dostane příslušník vysoce vyspělé telepatické civilizace, vojáci v čele s vrchním technikem jej málem přizabijí. Naštěstí se mi daří situaci zvládnout a dotyčnou bytost dostat zpět na její mateřskou planetu. Dokonce úspěšně naváži kontakt a komunikaci se zástupci této civilizace.
Jménem Ruské federace jim slibuji pomoc a dodávku jídla, jehož nedostatkem trpí. Myslím, že mí nástupci zde mají možnost získat jistý politický kapitál pro matičku Rus. Nicméně dalšímu prohlubování vztahu zabrání obyčejný strach vojáků i vědců, kteří z obavy o vlastní zásoby jídla naprosto neodpovědně zruší spojení s planetou a utečou. Takové ostudné promeškání příležitosti na získání přátel ve vesmíru.
A opět je za to odpovědná americká armáda.
Naštěstí záznamy jsou uložené a můžeme je hnát k zodpovědnosti. Osobně se o to postarám. Myslím, že tím získám další body pro svou politickou kariéru.
Dnes se vše změnilo. Jsem postřelený. Část posádky zešílela. Jeden z chemiků se zfetoval a pokusil se mně zabít. Naštěstí jsem pohotově reagoval a dokázal vystřelit dříve.
Bohužel hlavní technik si to vzal za záminku k mému odstranění a obvinil mě z vraždy. Politováníhodný přehmat že jsem mu pomáhal k vedoucímu postavení na lodi. Když jsem razantně odmítl porušení diplomatické imunity a vydání své zbraně na základě falešného obvinění, jeden z posledních vojáků rychle zareagoval a postřelil mně. Mám být uvězněný až do našeho návratu na Zemi.
Další den.
Opět je vše jinak. Přes dveře své cely slyším zuřivou palbu automatických zbraní. Když se dveře otevírají a objevuje se hlaveň karabiny, poznávám jednoho z dvou posledních vojáků na palubě. Zbláznil se a stal se z něj náboženský fanatik. Opět se ukazuje, že sovětský ateismus je jediné východisko pro lidstvo zpod nadvlády církve. Musím předstírat, že přijímám jeho víru. Bohužel s ostudou přiznávám, že ten šílenec je ruský občan – tuto skutečnost je nutné co nejpečlivěji utajit. Naštěstí mi uvěřil mé obrácení a nezabil mně. Nyní se mi podařilo dostat zpět do kabiny, kde mám uložený výsadkářský nůž. Pokud budu mít štěstí, podaří se mi fanatiky zlikvidovat a pomoci těm ubohým civilistům zavřeným v přechodové komoře.
Vážení členové komise zde deník Alexeje Nikolajeviče Čechova končí. Jeho tělo se podařilo identifikovat v přechodové komoře, podle pitvy provedené experty vojenské kontrarozvědky byl zabit několika výstřely své vlastní zbraně, vedených z bezprostřední blízkosti do oblasti dutiny břišní.
Vzhledem k výše zmíněným skutečnostem na vás musím opět apelovat ohledně mimořádného utajení těchto skutečností.
Jedni z posledních přeživších - technik Jerry a bioložka Will.
…za těma zaseklýma dveřma je slyšet střelba. Otvíráme bránu. Lepší než stát zády u zdi.
Sonda odhalila na planetě zdroj enegrie, našli jsme pár těžkých věcí použitelných jako zbraně, astofyzička má způsob, jak nás dostat ze silového pole černé díry a někdo se propaluje dveřma a chce s náma mluvit. Ještě aspoň malá jiskra naděje.
Byl to Čechov, ruský generál. Šéftechnik ho zabil téměř okamžitě poté, co se jim povedlo otevřít dveře – osobní problémy v extrémních podmínkách jsou svině. Astrofyzička se musí dostat k terminálu, ale naráží na další blokované dveře. Podpora života neběží, dochází nám vzduch.
Byli to fanatici. Zabili šéftechnika. Máme vzduch.
Několik věřících se zřejmě na poslední chvíli obrátilo k bohu svérázným způsobem. Vyvraždili celou loď. Už jsme moc blízko k černým dírám na to, aby byl skok pryč bezpečný. A v lodi plné mrtvých… ach bože. Všichni tu…
Ne. Máme plán: rychle se sbalit, poslat loď pryč, dostat se na tu planetu, k energetickému zdroji, tam to nějak zvládneme.
Musíme. Zvládneme to. Snad.
Teď zadržet dech a slzy a nabalit zásoby jídla. To zvládnu. Musím. Pět minut.
Brána se otevírá. Loď je připravena ke skoku. Pokud ji najdete, podejte zprávu dál. Snad až na Zemi. Hodně štěstí.
My jdeme.
Willow Juliano, bioložka
